"Chtěla bych napsat knihu. Vidět ji ve výloze knihkupectví. Vidět ji v rukách vlakového spolucestujícího."

"Chtěla bych, aby mé texty, delší či kratší - úvahy, pokusy básniček, mini výroků a celkově vše, co jsem kdy napsala a celkově vytvořila, bylo sjednoceno v knižních deskách!"

Prvně by na čtenáře vybafla má fotografie a stručný životopis.
Poté, kdyby se teda vzpamatovali z toho šoku z fotky, by knihou prolistovali, přičuchli ke stránkám a pak by začali číst...
... a po dočtení by mou knihu položili na noční stolek a ta by s nimi usínala. 

Tak snad jednou...

Jednoho večera to "jednou" bylo na světě. Pojmenovala jsem ji RůznoRadost / jedná se o mou ne.oficiální prvotinu!
Proč ne.oficiální?  Protože tato kniha nevyšla přirozenou cestou, je to zkrátka "jen" přetvořená knížka z pražské antikvy.

 Ale i tak, je mezi námi, není o nic víc či míň významná než knihy jiné.

- Jedná se tak o vlastnoručně vyrobenou / přetvořenou knihu
Věnována byla osobě, co má vlasy samou loknu a která byla u všech mých deníkových čtení, byla mým věrným posluchačem a neutuchajícím zdrojem podpory a porozumění.

Je věnována osobě, která mi věřila a věří do dneška, za což ji mockrát děkuju. Opravdu, neskutečně moc děkuju.

Nostalgické okénko:
Bylo mi tenkrát 12 let, chodila jsem na základku a po večerech jsem si dělala deníkové zápisky, které mi pomáhaly vypořádat se s chmury v prostředí, kde si naši zkrátka nerozuměli.
Psaní mi vždy pomáhalo. Pomáhá mi dodneška. Chmury se totiž občas objeví a psaní mi pomůže se s nimi vyrovnat.

*

Na této zeměkouli je něco z mé pihovaté skořápky - něco pro zachování mé existence
knihy jsou věčné/věcné
Knížka dnes leží na poličce u kamarádčiny postele, může si v ní tak večer co večer listovat. 

* 

Můj sen se tak napůl splnil. Tak snad se brzy odhodlám i pro sepsání a vydání opravdické knihy.

Svůj sen uskutečni i ty! a to jakýkoliv sen.

Věřím ti!